Sniper v lokálních konfliktech nízké intenzity
Spolupráce s polovojenskými nebo militantními skupinami a organizacemi.
Na začátek to překvapivé - hlavním kritériem pro odstřelovače není extrémní schopnost přesné střelby na velké vzdálenosti. Střílet však umět musíte a to nejlépe dobře.
Nejdůležitější pro úspěšnou činnost je neskutečně dobrá psychická odolnost a velice dobré smysly. Fyzické předpoklady nejsou takřka žádné, nutností je dobrý zrak. Preferuje se menší postava, ale v podstatě na tom až tak nezáleží. Není potřeba znát bojová umění, ani žádné vojenské odbornosti. Co je ovšem velice důležité je fyzická odolnost. Tedy něco jako přežití ve volné přírodě kombinované s dalšími požadavky.Dobré smysly, pozorovací schopnosti, odhad situace, znalost meteorologie a topografie je přesně to co potřebujete: Naučte se rozeznávat zbraně podle zvuku i když je to těžké a celkově odposlouchávat bojiště. Pokud vyhodnotíte zbraň, která se ozývá z údolí a spojíte to se znalostí místní situace, tak máte velikou výhodu. Některé zbraně mají jen některé stupně jednotek a některé zbraně jsou například typické pro konkrétní bojovou skupinu, od které víte, co můžete čekat. Určité zbraně se zase používají jen v konkrétních situacích. Přepadové komando při obsazování nebráněné, nebo jen slabě bráněné vesnice nebude používat minomety, delší dobu pálící těžký kulomet dlouhými dávkami je typický pro obranu na větší vzdálenosti. Těchto typických situací je mnoho...
Naučte se znát mapu! Učte se tak, že si vezmete mapu 1:25000 až 1:50000, nastudujete neznámý terén a potom se na místo jedete podívat. Lehce poznáte, až to budete zvládat. Budete totiž znát každý kopeček, každý remízek i když jste tam nikdy nebyli.
Sežeňte si literaturu o meteorologii, zejména nastudujte katalog mraků. Bude se vám to hodit. Pokud totiž bude druhý den ráno teplota okolo 2 C a vítr, tak asi nemá smysl v noci budovat pozici 300m od rybníka a čekat tam na cíle. Cvičte samotu. Sbalte si věci a vyjeďte na týden někam do hor. Pozorujte dalekohledem okolí a odhadujte, co vidíte. Později odhad porovnejte se skutečností.
Cvičte nervy. Klidná, flegmatitická povaha je vrozená záležitost. Tady nemám žádnou konkrétní radu, některé psychokurzy mohou pomoci.
Dbejte na svou bezpečnost:
Méně je více! Pracovní úraz je to nejhorší, co vás může potkat. Pár cílů navíc nestojí za zvýšení rizika, že budete odhaleni.
V pozici short range (<800m) nebuďte déle, než 24 hodin. Po otevření palby se zdekujte do 20 minut. Pokud máte pocit, že palba k vám je podezřele přesná, zmizte okamžitě. Situace, kdy je vaším směrem vyslaná hlídka je už vysloveně kritická. V takovém případě se vyplatí nechat na místě i zbraň.
Pokud jste v pozici long range (800m - ???m) a cca 2 minuty po každém vašem výstřelu se ozve flak, nebo větší ráže a dopadne to poblíž, tak okamžitě zmizte pryč. Je velice pravděpodobné, že druhá strana používá scaner na snipery. Jeho přesnost je okolo 500m a zvyšuje se počtem vašich výstřelů. Je možné po každém výstřelu měnit pozici minimálně o 1000m, jenže to většinou nelze.
Na stromy lezte jen výjimečně, např. pro účely pozorování. Pokud jste na stromě a v údolí se objeví Shilka, nebo jakýkoliv automatický flak, okamžitě přestaňte pozorovat optikou. Pokud jste před tím stříleli, okamžitě slezte dolů a zmizte. Flak je opravdu nebezpečný, zejména, pokud jste na stromě, stožáru apod. Jezte studenou stravu - nevařte! Opravdu není nutné vařit. Termovizi má kdekdo a i malý vařič může udělat velké problémy. Úpravy terénu a budování pozice dělejte v noci. Platí 15 min. tiché práce na 5 min. pozorování okolí noktovizorem. Tentýž režim použijte při přesunu na pozici short range. Pokud jste v dobré pozici, neotevírejte palbu na málo hodnotné cíle.
Nebudujte pozici před tmavým terénem, stěnou či kamenem. Bude vidět zášleh při výstřelu.
Pokud je čas, je dobré vybudovat minimálně 200m od vás klamnou pozici, ale velice dobře zamaskovanou. Nikdy nechoďte k vyhlédnuté pozici přímo, ale obloukem.
Nikdy nebudujte pozici tam, kde se to zdá ideální! (posedy, remízky, křižovatky)
Nikdy nebudujte pozici v domech, zejména osamocených.
Nikdy nebudujte pozici u význačného bodu (strom, keř) a nečistěte terén kolem vás.
Na záchod choďte tam, kam vidíte ze své pozice. Momentálně nepotřebné věci schovávejte v korunách stromů. Bojte se psů, používejte chemikálie, které likvidují psí čich. Zejména při odchodu z pozice. Osobní zbraň je nutnost, hodí se AK47 se sklopkou. Obvykle se nosí 2-3 F1. Dalekohled minimálně 8x45. Výhodný je noktovizor.
Taktika a cíle:
Pozici budujte tak, abyste měli co nejlepší výhled. Nejde ani tak o výstřel, jako spíše o možnost pozorování. Pozice musí být situována tak, abyste ji měli možnost nepozorovaně opustit.
Ve směru výstřelu by neměly být do vzdálenosti cca. 300-500m žádné překážky, za které by se mohl někdo schovat. Pozice za terénní překážkou, jako je velká řeka, nebo jezero je naprosto ideální.
V pozici long range nestřílejte na malé a pohyblivé cíle.
Střílejte v pořadí:
- speciálně určená osoba
- řidič
- radista
- velitel
- obsluha dalekonosných zbraní (flak, kulomet, RPG)
- zbytek
Jsou cíle na které profesionálové nestřílejí:
- zvířata, která nesouvisejí s cíly
- děti, které nevyvíjejí podezřelou činnost (minování, pozorování dalekohledem...)
- ženy, které nevyvíjejí podezřelou činnost (minování, pozorování dalekohledem, nebo na sobě mají vojenské oděvní či výstrojní součásti)
- civilisté obecně. Platí opět s výhradou. Naopak, pokud se ve skupině dobře vyzbrojených vojáků vyskytne civilista, střílejte přednostně na něj. Je to s největší pravděpodobností informátor, nebo průvodce s výbornou znalostí terénu a tedy pro vás velmi nebezpečná osoba. Případně to může být funkcionář, velitel místní policie či klanu.Pokud operuje ve stejné lokalitě sniper těch odnaproti, nechte ho být. Není vám nebezpečný a navíc je to v podstatě kolega se kterým se třeba znáte, akorát ho nyní platí druhá strana...
Tento materiál jsem zpracoval na základě mailového příspěvku kolegy rangera.

Úkolem snipera je přesná střelba na vzdálené klíčové cíle nepřítele, získávání a předávání důležitých informací vojenského i nevojenského charakteru. Kvalitní tým dokáže omezit pohyb nepřítele, jeho hlídkovou a průzkumnou činnost, má vliv i na plánování a provedení přímých nepřátelských akcí. Zejména dokáže výrazným způsobem narušit morálku nepřítele. Výběru týmu sniperů, jejich velení a začlenění do akcí je tedy třeba věnovat vysokou pozornost. Spolupracující velitelé a jednotky musí mít na paměti, že odstřelovači při svém nasazení nemohou dodržovat pevná časová schemata, pozice a detailní nepružné plánování.Výcvik sniperů probíhá v týmu, podobně jako například výcvik členů Seals. Tým je nejmenší základní jednotka. Pokud se mluví o nasazení sniperů, je tím míněn tým. Řídké výjimky jen potvrzují pravidlo. Členové týmu se navzájem dokonale znají a týmový duch, jehož vytvoření je jedním ze základních cílů výcviku, jim pomáhá snášet mnohé nepříjemnosti, má velký vliv na bezpečnost týmu a zdárné zakončení akce.Tým by měl být zařazen přímo pod velitele odpovědného za provedení operací, ve kterých byla sniperům naplánována určitá role. Odstřelovači musí znát plán celé operace, předpokládané pohyby jednotek a plán palebné podpory. Tým musí mít volnost k volbě vlastní pozice, palebného a pozorovacího stanoviště a časového schematu akce. Odstřelovači pro efektivní nasazení potřebují velký palebný a manévrovací prostor. Počet týmů nasazených do operace závisí na mnoha faktorech - dostupnosti sniperů, důležitosti operace, síle nepřítele, taktických a případně strategických cílech operace.Odstřelovači si nemohou dovolit být zjištěni nepřítelem - jejich pohyb je tedy mnohem pomalejší, než u konvenčních bojových jednotek. Proto musí být nasazeni dostatečný čas před uvedením do pohybu bojových či podpůrných jednotek. Odstřelovači mohou spolupracovat s přímou podporou, běžně o velikosti družstva nebo čety. Podpora umožňuje dosáhnout výchozího postavení rychleji a zvyšuje bezpečnost týmu v případě prozrazení.
Odstřelovači musí brát na zřetel zejména tyto faktory:
- typ úkolu, který má tým splnit
- charakteristika a schopnosti nepřátelských sil
- druh překonávaného terénu, silnice, železniční trati, vodní překážky
- činnost jiných týmů, průzkumu, nebo konvenčních jednotek
- určený a potřebný čas na splnění mise
Ofenzivní operace:
Cilem ofenzivních operací je přenést boj na území nepřítele, narušit jeho schopnosti a vůli k boji. Sniper může hrát zásadní roli v ofenzivních operacích eliminací klíčových cílů nepřítele, majících zásadní vliv na chování nepřátelských sil.
Činnosti týmu při ofenzivních operacích:
- eliminovat nepřátelské snipery
- zjišťovat pohyby nepřítele a vést palbu na důležité z těchto cílů
- eliminovat posádky těžkých zbraní
- eliminovat velící důstojníky
- přesně ostřelovat nepřátelská opevněná postavení - využití antimateriálových zbraní
- znemožňovat přesuny záložních nepřátelských jednotek
- narušovat nepřátelské protiútoky
- vést palbu z nečekaných a méně krytých úhlů na nepřátelské jednotky
- ovládnout klíčová místa terénu
Vyslání odstřelovačů do bojové akce by mělo být provedeno 24-48 hodin před pohybem vlastních jednotek. Tato doba je nutná pro výběr a dosažení určené pozice, získání informací o nepříteli a ovládnutí, nebo pokrytí důležitých míst terénu jako prevenci před nepřátelským protiútokem. Nutnost rychlého pohybu ve spolupráci s útokem vlastních jednotek je velmi limitující pro úspěch týmu. Včas dobře umístěný sniper je významnou podporou vlastního útoku.
Defenzivní operace:
Při obraně sniper systematicky odstřeluje specifické cíle, které mají největší vliv na postup nepřítele.
Činnosti týmu při defenzivních operacích:
- krýt překážky, minové pole a demolice zadržující postup nepřítele
- likvidovat nepřátelské průzkumné jednotky
- zaměstnat nepřátelské důstojníky velící obrněným jednotkám, protitankovým a těžkým zbraním
- ničit optiku, laserové a radarové vybavení těžkých zbraní
- eliminovat posádky těžkých zbraní
- ostřelovat nastupující pěchotu
Operace v zastavěných oblastech:
města přinášejí mnoho překážek, se kterými se není nutno vyrovnávat v běžném terénu. Je to dáno zejména vysokou členitostí - ulice a náměstí silně omezují a určují pozorovací sektory a palebná pole. Vysoké pozorovací schopnosti a vhodné určování cílů v kombinaci s precizní střelbou dávají sniperovi významnou roli i v městských operacích.
Interiéry budov a podzemní cesty jsou nejlepšími místy pro přemístění - pohyb v ulicích je snadno odhalitelný. Pro svou vysokou odolnost jsou dobrým stanovištěm pro snipera panelové domy. Výškové budovy také většinou nabízejí větší výhled a palebná pole. Na druhé straně jsou tyto přednosti dobře známy i protivníkovi. Pokud si sniper takové stanoviště vybere, musí věnovat velkou práci zamaskování, a utlumení zvukových a světelných efektů při výstřelu. Lze využít střelbu přes místnosti přilehlé ke stanovišti snipera, nebo střelbu úzkými a dostatečně hlubokými otvory ve stěnách domu.
Operace proti nepřátelským sniperům:
tyto operace jsou účinným prostředkem na potlačení aktivit nepřátelských sniperů. Naplánování takové operace týmem, který jí má provést, musí být naprosto dokonalé. Jde o bitvu mezi týmy, jejichž členové jsou vysoce trénovaní profesionálové s rozsáhlými znalostmi a zkušenostmi likvidace protivníka.

Prvním úkolem je zjistit, zda v dané oblasti opravdu operují nepřátelští odstřelovači. Napadené jednotky jsou většinou schopny dodat potřebné informace:
- zda byli viděni vojáci se speciální kamufláží
- zda byli viděni vojáci vybavení zbraněmi s dlouhými těžkými hlavněmi, optikou, opakovacími závěry, nebo zbraněmi uloženými v přepravních pouzdrech
- zda byli jednotlivými výstřely zastřeleni či ostřelováni důstojníci či důležití zbraňoví specialisté
- zda byla snížena aktivita nepřátelských hlídek v době napadení důstojníků
- zda byly viděny odrazy od skel optiky
- zda rozvědka, či průzkum hlásily aktivity malých skupin nepřátel (do tří osob)
- zda byly nalezeny jednotlivé nábojnice puškové ráže
Pokud je potvrzeno nasazení nepřátelských sniperů, je nutné získat podrobné informace a naplánovat vlastní operaci.
Sniper musí zjistit časy denních aktivit nepřátelských odstřelovačů, najít místo odkud pravděpodobně nepřátelští odstřelovači operují, získat jakékoli další podrobnosti o protivnících.
Ze získaných údajů sniper určí pravděpodobné schéma práce nepřítele. Musí zjistit pravděpodobné trasy přístupu, chování a předpokládané aktivity nepřítele. Zde se uplatní stará poučka "Jak bych se zachoval já, kdybych dostal tento úkol?"
Po shromáždění poznatků sniper určí nejlepší místo a čas na likvidaci nepřátelského odstřelovače. Je nutné také domluvit spolupráci s vlastními jednotkami:
- časy a trasy průzkumu
- palebnou aktivitu jednotek
- přímou palebnou i jinou podporu týmu sniperů, spolupráci dalšího týmu sniperů
- vyprovokování palby nepřítele, například simulací přítomnosti vysokých důstojníků, nebo naaranžováním hejkala na viditelném místě. To vše dává sniperovi možnost detekce protivíka.
Všechny potřebné přípravu musí být ukončeny minimálně 12 hodin před plánovanou akcí.
Při vlastní akci nesmí sniper brát zřetel na bojové akce v okolním prostředí, musí se zcela soustředit na jediný objekt - nepřátelského snipera.
Pasivní ochrana proti sniperům:
pokud se jednotka nachází v oblasti aktivit sniperů, může snížit riziko vlastního ohrožení následujícímí činnostmi:
- nevytvářet denní přesně dodržované časové rutinní aktivity - jídlo, doplňování munice, údržbu zbraní atd.
- organizovat veškerá setkání, brífingy, porady skrytě
- skrýt či zamaskovat veškeré vybavení
- odstranit hodnostní označení, zrušit vojenské pozdravy (pamatujete na jeden z dílů seriálu MASH?), neprojevovat se příliš autoritativně
- zvýšit průzkum a sledování terénu, instruovat průzkum o možnostech detekce snipera
- z podnikaných akcí nesmí být zjevné, že jednotka počítá s přítomností snipera
- nelze přehlédnout ženy. polovina sniperů ve třetích zemích jsou právě ženy. Žena vybavena puškou s optikou nesmí být brána na lehkou váhu - jedná se o smrtelně nebezpečného nepřítele. To bylo potvrzeno i při nedávných konfliktech v bývalé Jugoslávii.

Nasazení Sniperů

Palebná stanoviště odstřelovačů se zpravidla volí přímo v bojové sestavě jednotky, na bocích nebo předsunutých stanovištích. Zdůrazňuje se také možnost vedení bojové činnosti způsobem tzv. "volného lovu", kdy se odstřelovač samostatně, nebo ve dvojici přesune do blízkosti protivníka a cíle si volí samostatně. Doporučuje se nasazování ve dvojicích. Zároveň se požaduje vyčlenění dvou, či více střelců z automatických zbraní, kteří by měli chránit odstřelovače z boků a zezadu a krýt palbou jejich případný postup do vlastních postavení. Nevylučuje se také ve výjimečných případech soustředění všech odstřelovačů a jejich nasazení jako organické jednotky. Taková jednotka v počtu 4-8 mužů vyzbrojená např. puškou Falcon ráže 12.7mm dokáže v horském terénu zabránit v postupu mechanizovanému praporu.

Historie Odstřelovačů

MAJ. Patrick Ferguson, ve své době považovaný za nejlepšího žijícího střelce, téměř zabil George Washingtona v Germantownu v Pennsylvanii v roce 1877.

MAJ. Hesketh Pritchard založil první britskou výcvikovou jednotku nazvanou "The First Army School of Sniping, Observing, and Scouting."

V roce 1930 sovětská armáda oficiálně zavedla taktiku dvoučlenných sniperských týmů.

MAJ. Koenig, uznávaný německý sniper byl vyslán do Stalingradu skoncovat se sovětským sniperem demoralizujícím německé jednotky. V souboji sniperů zvítězil sgt. Vasilij Zajcev.
Němci poprvé oficiálně použili označení "Sniper" v armádě.

V roce 1942 byla založena USMC Scout/Sniper School. Výcvik probíhal na dvou místech: Camp Lejeune a Green´s Farm. Na splnění původního cíle - ovlivnit vývoj WWII bylo však pozdě.

V letech 1955-1956 USA vedly centralizovaný sniperský výcvik se zbraní 1903 Springfield A5.

V roce 1966 byla otevřena 1st DIV sniper school blízko DaNang v jižním Vietnamu.

V roce 1967 Scout/Sniper School v Camp Pendletton dostala první M40.

V lednu 1969 až červenci 1969 bylo potvrzeno zabití 1250 protivníků americkými snipery. Běžná pěchota potřebuje k eliminaci jednoho protivníka 200000 výstřelů. Průměrná hodnota u sniperů je 1.3 výstřelu.

Nejlepším sniperem ve Vietnamu byl USMC GYSGT. Carlos Hathcock. S 93 potvrzenými zabitými a několika stovkami nepotvrzenými se nepochybně jedná o nejlepšího snipera historie.

1. ledna 1977 USMC v Quanticu otevřely "The Scout/Sniper Instructor school"

V roce 1987 byla založena "United States Army Sniper School" ve Ft. Benning, působí dodnes.

V lednu 1991 byla dodána první zbraň BARRETT .50 pro operaci Pouštní bouře.

One Shot, One Kill

Sniper
Třetí hodinu ležel téměř bez pohnutí. Osm hodin po výsadku na nepřátelské území. Už asi po dvousté za poslední hodinu zamrkal, zkusil víčky setřít pot stékající do očí. Znovu přitiskl obličej k očnici optiky a prohlédl terén v zorném poli dalekohledu. Nic. Začínal pochybovat o kvalitě zpravodajských informací, jimiž byl vybaven. Byl sám. Tedy ne tak úplně. Jeho kolega ležel asi 70 metrů vpravo. Věděl kde, v noci mu pomáhal vybudovat jeho postavení. Pokud by mohl změnit polohu, přes optiku by ho nejspíš nalezl. Ale dalo by to práci. Jediná komunikace mezi nimi proběhla před několika hodinami. Krátká, velmi krátká kontrola spojení. I ta byla riskantní. S pousmáním si vzpomněl na všudypřítomné nápisy "Pozor, nepřítel naslouchá" v radistickém kurzu. Teď to byla realita. Od té doby byli oba pouze na příjmu. Náhlavní sada, umístěná na pravém uchu už také tlačila. Bylo by příjemné ji o několik milimetrů posunout. Nešlo to, pohyb by ho mohl prozradit. Byl příliš blízko nepřátelského postavení. A protivníci byli dobří, opravdu dobří.Na chvíli zavřel oči a vzpomínky se rozeběhly zpět. Dlouhé čekání, příprava stanovišť, zaminování přístupových cest. Opatrná, pomalá a nebezpečná cesta k nepříteli. Poslední jídlo v noci, ještě dostatečně daleko před předpokládaným bodem dotyku. Studené jídlo, samozřejmě. Infrahledy se u nepřítele nedaly vyloučit. I malý vařič by mohl přivolat velké problémy. Probrání plánu mise s velícím důstojníkem. Domluva časů a styčných bodů. Příprava akce. Poslední milování s ženou. Předtím ji naštval, odmítl dobré jídlo, které měl jindy velmi rád. Jen proto, že bylo kořeněné. Koření je cítit v potu, mohlo by ho prozradit. Otevřel oči. Pot už ho opravdu zaléval. Maskovací oblek, který ho v noci tak příjemně chránil před chladem, se změnil v mučící nástroj. Mohl si vybrat místo ve stínu. Na chvíli toho zalitoval. Ale ne, ta hustá skupinka stromů, kde mohl být chráněn před sluncem, byla příliš nápadná. I toho nejhloupějšího seržanta by napadlo, že se v ní může skrývat sniper. Předpověď počasí se také moc nepovedla. Takhle horko opravdu být nemělo. A měl foukat vítr. Snad si ti naproti nevšimnou množství komárů, které se nad ním vznášelo. Repelent moc nepomáhal. Měl žízeň. Dvě polní láhve byly připnuty k opasku. Nedostupné. Napije se až po splnění úkolu.Náhle něco zaslechl. Něco, co nepatřilo do souhrnu přírodních zvuků, který vlastně ani nevnímal. Ale každé vybočení z normálu si uvědomil. Už věděl, co zaslechl - přestali se ozývat ptáci, příroda částečně ztichla. Tělo se naplnilo adrenalinem, napnulo a připravilo k akci. Celou plochou se přitiskl k zemi. Pravou rukou opatrně překryl nezamaskovanou pažbu své odstřelovačky. Teprve za chvíli uslyšel tiché kroky. Patrola. Věděl, že jsou dobří, ale tohle nečekal - nedělali téměř žádný hluk. Byli tři. Koutkem oka je zahlédl. Teď si blahopřál, že nebyl pohodlný - ti tři pozorně beze slova prozkoumali skupinku stromů, o které v noci uvažoval jako o stanovišti. Lesní louku, v jejímž středu ležel, jen přejeli pohledy. Důkladnými, ale na to, aby ho objevili, to nestačilo. Věděl a hlavně věřil, že je neviditelný. Prozradit ho mohl jen pohyb... A pak zmizeli za terénní vlnou. Oddechl si, zamrkal a opět opatrně přitiskl obličej k okuláru. A teď ho zahlédl. Cíl. Svůj Cíl. A také kolegův Cíl. Čekání bylo u konce.Nepatrný, velmi pomalý pohyb ruky a nitkový kříž dalekohledu se zastavil ve středu prsou Cíle. Tep se zrychlil, potil se ještě víc. Ukazováček se sám jemně přitiskl ke spoušti. Právě, když chtěl zašeptat do mikrofonu radiostanice, se mu v pravém uchu zvalo "Odpočet". "Potvrzuji" odpověděl, "tři, dva, jedna, PAL". Vystřelili v rozmezí desetiny vteřiny. Dva nepřátelští důstojníci byli vyřazeni. Úkol byl splněn.Teď se ještě ve zdraví dostat ke svým. Musel zatím zůstat ležet. V otevřeném prostoru by si ho hned všimli. Spoléhal na kolegu. Věděl, že odvede pozornost. Měl k tomu lepší terénní možnosti. Netušil, jak dobře jsou protivníci vybaveni. Rozhodně nevěděl o minometu, výbuchy už byly blízké a opravdu nepříjemné. Jen silou vůle se donutil ke klidu. Tělo chtělo pryč. Kamkoliv, jen nezůstávat na místě. Znal to a věděl, že právě tohle zabíjí. Nepřátelský kulomet prosíval terén dlouhými dávkami. Několik jich přelétlo nad ním. Náhle se veškerá palba přenesla stranou. Kolega. Už ho uviděli. Pomalu se začal stahovat. Nebyli tak dobří, jak si myslel. Museli vědět, že před sebou mají minimálně dva snipery. Všichni ale sledovali jen toho, kterého letmo zahlédli. Opatrně se dostal až k lesu a oddychl si. Záložní H&K PDW ho příjemně chladil v pouzdře na kříži. Přehodil si pušku přes rameno a vytáhl PDW. Náhle zaslechl výbuchy a usmál se. Nášlapné miny, které v noci s kolegou pečlivě rozmístili, udělaly svou práci. Další chyba nepřátel. Není nad to si pojistit ústupovou cestu. Věděl, že teď už obavy mít nemusí, tohle překvapení protivníky dostatečně zpomalilo. Vydal se přímo na domluvené místo setkání. Dával pozor jen na patroly. Konečně se napil a setřel pot z čela.
Zašustilo listí, ztuhl, ale zase se uvolnil, když zaslechl odpověď na domluvený signál. Kolega. Vypadal unaveně. "Chceš pauzu?". "Ne, to je dobrý, jdeme dál…" Šli tak, jak byli zvyklí. Bezeslova, ne příliš rychle, s úspornými pohyby, 5 metrů od sebe. Každou chvíli zastavit a naslouchat. Oči neustále monitorovaly okolní terén. Periferní vidění bylo připraveno a trénováno zaznamenat každou odchylku v rytmu kolegy, zachytit případný signál. Náhle zaslechl kroky. Slabě, ale přesto mohl určit směr. Signál nebezpečí zaregistroval kolega okamžitě. Během okamžiku zmizeli z dohledu. Po cestě (vždycky chodí po cestě, usmál se v duchu) šla hlídka. Mrkl na kolegu, který nepatrně přikývl. Dvě kratičké dávky z PDW a AK47S poslaly hlídku do zapomnění. Byli na zpáteční cestě, mohli si to dovolit. Navíc to už bylo blízko místa setkání s vlastní skupinou. Je možné, že o ní nepřátelská hlídka zjistila podrobnosti, které mohly být nepříjemné.Zanedlouho prošli vlastními hlídkami. Zasalutovali veliteli a každý krátce popsal průběh mise. Svou práci splnili, teď už to bylo na ostatních. Unaveně si sedl, zajistil zbraň a vysunul zásobník. Zbylé kuličky rutinně zachytil a vysypal do kapsy. Byl zvyklý nezanechávat žádné stopy. Maskování hlavy přehodil přes rameno, zasunul PDW do pouzdra a šel na shromaždiště promluvit s mrtvými důstojníky protivníka, hlavně se svým Cílem. Ten byl ještě naštvaný a sliboval odplatu. Kdo ví, možná se příště role obrátí…

Sniper

Nejobávanější muž na bojišti. Jediný dobře vycvičený muž dokáže demoralizovat a ohrozit akceschopnost celých jednotek nepřítele. Nikdo neví kdy odstřelovač udeří. Vysocí důstojníci, specialisté, radiooperátoři, nikdo není v bezpečí. Smrt přichází bez varování.
Není to ale práce pro každého, riziko je velmi vysoké. Odstřelovač tráví celé dny v nepřetržitém ohrožení, na nepřátelském území, obklopen lidmi, kteří s ním touží udělat krátký proces. Musí to být silná osobnost, vynikající střelec a mistr v ukrývání a maskování.
Následující text jsou výňatky z výcvikového předpisu odstřelovačů US Marine Corps, zpracovaného Lenem Cacuttem v knize Bojovat. Vybral jsem zejména věci, které můžete uplatnit v airsoftových bojích.
Příprava k pohybu
1. zkontrolujte a upravte veškerou kamufláž vlastní osoby, oděvu i výstroje.
2. zajistěte, aby vaše vybavení nemohlo chrastit ani zachytit o překážku. U pevněte lepicí páskou volné předměty, jako např. psí známky. Přivažte, přelepte, nebo vypodložte všechny volně visící nebo pohyblivé části výstroje, ale tak, abyste neomezili jejich použitelnost.
3. zajistěte aby veškeré oděvní součástky byly měkké, ohebné a pohodlné. Naškrobená uniforma dělá hluk. Pytlovitý oděv se snadno zachytí v podrostu, či za větev. Stáhněte kaničkami kalhoty v pase a u kotníků, aby neplandaly. Jinak ale oděv nestahujte, mohlo by dojít k poruše prokrvení a následně k omrzlinám, nebo zranění.
4. noste měkkou čapku, která dává neostrý obraz hlavy. Odstřelovači by neměli používat přilbu. Jednak má typický tvar a také tlumí, nebo zkresluje zvuky, zvláště ve větru.
5. omezte veškerou výstroj a vybavení na nezbytné minimum pro danou akci. Váha snižuje rychlost.
Krytí
Kdykoliv je to možné, pohubujte se za podmínek, které zakryjí vaši přítomnost, jako je temnota, mlha, dým, nebo šero. V zájmu vaší bezpečnosti první pravidlo zní, že prostor vaší činnosti je pod neustálým dozorem nepřítele.
Příprava
Ještě dokud jste v bezpečné pozici, si pečlivě zvolte následující postavení. Pozorujte důkladně všechny známky přítomnosti nepřítele a také riziko odhalení z jeho strany.
Před přemístěním si řádně promyslete a zapamatujte celou trasu k vašemuu novému postavení.
Jakmile dosáhnete novou pozici, zastavte se, naslouchejte a pozorujte. Pohyb zvěře a ptáků vás může zradit, proto buďte pokud možno v tichu a klidu.

Terénní překážky
1. vysoká tráva. Přímý postup vysokou trávou přitahuje pozornost, protoože tráva se vlní nepřirozeným způsobem. Proto často měňte směr pohybu a pokud možno postupujte, jen když se tráva vlní ve větru.
2. silnice. Jsou nebezpečně přehledné. Nikdy nepostupujte podél silnice a pokud to jde, křižujte silnice a železniční náspy přes výpustky. Jinak dávejte přednost terénním zářezů, nebo zatáčkám, kde je přehlednost omezená. Pohybuje se rychle a nehlučně.
3. oranice. Pokud to jde, postupujte plížením souběžně s brázdami. Jinak je křižujte na nejnižším místě pole.
Čemu se vyhýbat
Strmé svahy a kamenité úseky. Zde je neustálé nebezpečí nečekaných neodvratných pohybů či zvuků, které mohou prozradit vaši polohu. Vyvýšená místa a plochy bez rostlinného krytu, kde je váš obrys viditelný i když jste maskováni. Pamatujte, že nepřátelští odstřelovači vyhlížejí vaši siluetu.
Odvrácení pozornosti
Hlasitý zvuk, který působí přelétající letadla, automobilové motory, odvrací pozornost nepřítele. Využijte hluk ke krytí vlastního pohybu.

Naše skupinka, jestli se tomu dá říkat skupina, je malá a né moc nápadná. Skládáme se ze 2 členů, jeden je odstřelovač (to jsem já) a druhý mu kryje záda. Dělal jsem hodně věcí, ale žádná mě tolik nechytla jako airsoft. Jednoduše řečeno maskáče jsem na sobě mít musel a zbraň byla pozdějším doplňkem, který se pro mě stal nezbytným. U nás je tým který se tím snaží zabývat, ale až na některé,mají pouze zbraně manuální a nedosahujících kvalit této hry. Proto jsem si udělal vlastní tým. Ještě před tím než jsem našel neodlučnou dvojici, která je nezbytná k mému přežití v terénu, jsem byl sám. Měl jsem zakoupenou výbavu, ale nikoho na mušku. Tak jsem se potuloval po dnešních hřištích, tak aby mě nebylo vidět. Pak jsem se dověděl od kamaráda, že založili jakýsi tým, kde jsem dočasně působil a zlepšoval jsem si dovednosti s výbavou. Jelikož začínali a neměli dostatek financí odešel jsem. Kamarád mě ale nadále přesvědčoval abych se vrátil a já ho vždy odbyl. Teď má velkou skupinu, která funguje asi půl roku. Kromě zkušeného kamaráda je tam většina začátečníků. Někdy mi ale prozrazoval akce, které pořádá převážně večer a mě to nedalo sedět doma. Samou nedočkavostí jsem už od rána připravoval výzbroj, abych se mohl jít nenápadně podívat jak hrají. Zásobníky ve zbraních jsem nenabíjel, jinak bych si musel vystřelit a já se jim nechtěl plíst do hry. Když nadešel čas byl jsem už dávno na místě a čekal kdy se začnou scházet. Netradičně jsem se zakopal do země. Konečně jsem je viděl. Jejich výzbroj mě doslova zatajovala dech, ovšem zbraně děsný. Něco na nich bylo úžasného a já nevěděl co. Když padla tma začali hrát měl jsem s nimi zakoupený vysílačky a stejný kanál jednoho týmu, kde byl velitelem kamarád.Pro zvýšený efekt používali fosforový kuličky.Nebyl tam žádný odstřelovač kromě mě.Hráli skoro až do rána,jejich vytrvalost způsob maskování a styl hry,to byli věci které mě nechávali v úžasu.Byli rozděleny na dvě skupiny jedna obraná a druhá útočící.Útočná skupina měla o 3 členy více Nemohl jsem druhý den odolat místo prázdných zásobníků jsem si vzal plný.Měl jsem pušku,manuální pistol a nadstandartně i plynový samopal,který jsem měl zapůjčen od kamaráda ,který mi kryje záda.Na druhý večer jsem si našel nejlepší místo v rozpadlý věži.Hřiště bylo moc velký a já byl uprostřed.Býval to kdysi vojenský prostor takže terén upravený nad míru dobře Kromě věže se nacházeli dva objekty zhruba 500 m. odemě.Místo ve věži prostor jak dělaný pro odstřelovače muselo to být každému nad míru jasný že tam někdo bude ale na druhou stranu byl jsem naložen až moc.Do všeho po třech zásobnících dvě dýmovnice atd.Co se nepřihodilo věž byl druhý bod po dobytí teroristické základny.První bod byli ty dvě budovy ve kterých byli dobře umístěny stráže takže úderový tým dostával nakládačku.Vysílačkou jsem slyšel pěkný rachot el.zbraní.Nevěděl jsem co se změnilo z plánu a kde se tam vůbec vzali tak dobrý zbraně nicméně jsem se přesunul na dostřel budov.Povšiml jsem si pár změn jako dvojnásobného počtu hráčů,a také toho že celý kamarádův tým byl pod neuvěřitelnou palbou.Kamarád byl na ústupu.Na nic jsem nečekal viděl jsem kamarádův tým pod palbou a začal jsem střílet za pomocí hesla jeden výstřel jeden zásah.Hráče jsem rozeznával pomocí maskáčů naši měli vz.95 a ty druzí jakýsi černý kombinézy.Skolil jsem dva pak co mě překvapilo byl odstřelovač dobře zamaskovaný a dost blízko střílel ze stejné strany jako já tedy do zad těm který jsem se rozhodl chránit.Přesněji řečeno byl vedle mě 20m. po pravé straně.Nejdříve jsem mu musel překazit střelbu byl moc skrytý a navíc to tam byl samý strom.Rozhodl jsem se před něho hodit dýmovnici.Dýmovnice úkol splnila začal se hýbat a šel přímo ke mně vytáhl jsem pistol a samopal v pušce jsem měl stejně málo nábojů.Vůbec si mě nevšiml až byl úplně u mě koukal na mě jako co tam dělám já jsem,ale také nevěděl co tam dělá a začal jsem do něj střílet.Padnul na zem já sebral pušku vystřílel jsem náboje o co nejrychleji se dostal pryč.Hned druhý den se u mě stavoval kamarád a bylo na něm vidět jak se chystá říct že vyhráli strašně se těšil na to jak mě může přesvědčovat abych se vrátil.Pak jsem se dověděl že druhý tým byli Policajti s výbornou výbavou.Zůstal jsem v údivu začal mi vypravovat jak to bylo a že prý tam byl někdo navíc.Dělal jsem blbého jenomže vešel do mého pokoje a já tam měl výzbroj na které bylo jasně vidět že jsi přes večer něco užila.Kamarád se nejdřív rozčiloval ale pak mi poděkoval zvednul jsem posádce sebevědomí.I když jsem teď s jiným kamarádem ve dvojčleném týmu vždy když jsme potřeba mu jdem pomoct.

Úkoly Snipera

Úkolem snipera je přesná střelba na vzdálené klíčové cíle nepřítele, získávání a předávání důležitých informací vojenského i nevojenského charakteru. Kvalitní tým dokáže omezit pohyb nepřítele, jeho hlídkovou a průzkumnou činnost, má vliv i na plánování a provedení přímých nepřátelských akcí. Zejména dokáže výrazným způsobem narušit morálku nepřítele. Výběru týmu sniperů, jejich velení a začlenění do akcí je tedy třeba věnovat vysokou pozornost. Spolupracující velitelé a jednotky musí mít na paměti, že odstřelovači při svém nasazení nemohou dodržovat pevná časová schemata, pozice a detailní nepružné plánování.

Odstřelovači si nemohou dovolit být zjištěni nepřítelem - jejich pohyb je tedy mnohem pomalejší, než u konvenčních bojových jednotek. Proto musí být nasazeni dostatečný čas před uvedením do pohybu bojových či podpůrných jednotek. Odstřelovači mohou spolupracovat s přímou podporou, běžně o velikosti družstva nebo čety. Podpora umožňuje dosáhnout výchozího postavení rychleji a zvyšuje bezpečnost týmu v případě prozrazení.
Odstřelovači musí brát na zřetel zejména tyto faktory
typ úkolu, který má tým splnit
charakteristika a schopnosti nepřátelských sil
druh překonávaného terénu, silnice, železniční trati, vodní překážky
činnost jiných týmů, průzkumu, nebo konvenčních jednotek
určený a potřebný čas na splnění mise
Ofenzivní operace
Cilem ofenzivních operací je přenést boj na území nepřítele, narušit jeho schopnosti a vůli k boji. Sniper může hrát zásadní roli v ofenzivních operacích eliminací klíčových cílů nepřítele, majících zásadní vliv na chování nepřátelských sil.
Činnosti týmu při ofenzivních operacích:
eliminovat nepřátelské snipery
zjišťovat pohyby nepřítele a vést palbu na důležité z těchto cílů
eliminovat posádky těžkých zbraní
eliminovat velící důstojníky
přesně ostřelovat nepřátelská opevněná postavení - využití antimateriálových zbraní
znemožňovat přesuny záložních nepřátelských jednotek
narušovat nepřátelské protiútoky
vést palbu z nečekaných a méně krytých úhlů na nepřátelské jednotky
ovládnout klíčová místa terénu
Vyslání odstřelovačů do bojové akce by mělo být provedeno 24-48 hodin před pohybem vlastních jednotek. Tato doba je nutná pro výběr a dosažení určené pozice, získání informací o nepříteli a ovládnutí, nebo pokrytí důležitých míst terénu jako prevenci před nepřátelským protiútokem. Nutnost rychlého pohybu ve spolupráci s útokem vlastních jednotek je velmi limitující pro úspěch týmu. Včas dobře umístěný sniper je významnou podporou vlastního útoku.
Defenzivní operace
Při obraně sniper systematicky odstřeluje specifické cíle, které mají největší vliv na postup nepřítele.
Činnosti týmu při defenzivních operacích
krýt překážky, minové pole a demolice zadržující postup nepřítele
likvidovat nepřátelské průzkumné jednotky
zaměstnat nepřátelské důstojníky velící obrněným jednotkám, protitankovým a těžkým zbraním
ničit optiku, laserové a radarové vybavení těžkých zbraní
eliminovat posádky těžkých zbraní
ostřelovat nastupující pěchotu
Operace v zastavěných oblastech
Města přinášejí mnoho překážek, se kterými se není nutno vyrovnávat v běžném terénu. Je to dáno zejména vysokou členitostí - ulice a náměstí silně omezují a určují pozorovací sektory a palebná pole. Vysoké pozorovací schopnosti a vhodné určování cílů v kombinaci s precizní střelbou dávají sniperovi významnou roli i v městských operacích.
Interiéry budov a podzemní cesty jsou nejlepšími místy pro přemístění - pohyb v ulicích je snadno odhalitelný. Pro svou vysokou odolnost jsou dobrým stanovištěm pro snipera panelové domy. Výškové budovy také většinou nabízejí větší výhled a palebná pole. Na druhé straně jsou tyto přednosti dobře známy i protivníkovi.
Pokud si sniper takové stanoviště vybere, musí věnovat velkou práci zamaskování, a utlumení zvukových a světelných efektů při výstřelu. Lze využít střelbu přes místnosti přilehlé ke stanovišti snipera, nebo střelbu úzkými a dostatečně hlubokými otvory ve stěnách domu.
Operace proti nepřátelským sniperům
Tyto operace jsou účinným prostředkem na potlačení aktivit nepřátelských sniperů. Naplánování takové operace týmem, který jí má provést, musí být naprosto dokonalé. Jde o bitvu mezi týmy, jejichž členové jsou vysoce trénovaní profesionálové s rozsáhlými znalostmi a zkušenostmi likvidace protivníka.
Prvním úkolem je zjistit, zda v dané oblasti opravdu operují nepřátelští odstřelovači. Napadené jednotky jsou většinou schopny dodat potřebné informace:
zda byli viděni vojáci se speciální kamufláží
zda byli viděni vojáci vybavení zbraněmi s dlouhými těžkými hlavněmi, optikou, opakovacími závěry, nebo zbraněmi uloženými v přepravních pouzdrech
zda byli jednotlivými výstřely zastřeleni či ostřelováni důstojníci či důležití zbraňoví specialisté
zda byla snížena aktivita nepřátelských hlídek v době napadení důstojníků
zda byly viděny odrazy od skel optiky
zda rozvědka, či průzkum hlásily aktivity malých skupin nepřátel (do tří osob)
zda byly nalezeny jednotlivé nábojnice puškové ráže
Pokud je potvrzeno nasazení nepřátelských sniperů, je nutné získat podrobné informace a naplánovat vlastní operaci. Sniper musí zjistit časy denních aktivit nepřátelských odstřelovačů, najít místo odkud pravděpodobně nepřátelští odstřelovači operují, získat jakékoli další podrobnosti o protivnících.
Ze získaných údajů sniper určí pravděpodobné schéma práce nepřítele. Musí zjistit pravděpodobné trasy přístupu, chování a předpokládané aktivity nepřítele. Zde se uplatní stará poučka "Jak bych se zachoval já, kdybych dostal tento úkol?"
Po shromáždění poznatků sniper určí nejlepší místo a čas na likvidaci nepřátelského odstřelovače.
Je nutné také domluvit spolupráci s vlastními jednotkami:
časy a trasy průzkumu
palebnou aktivitu jednotek
přímou palebnou i jinou podporu týmu sniperů, spolupráci dalšího týmu sniperů
vyprovokování palby nepřítele, například simulací přítomnosti vysokých důstojníků, nebo naaranžováním hejkala na viditelném místě. To vše dává sniperovi možnost detekce protivíka.
Všechny potřebné přípravy musí být ukončeny minimálně 12 hodin před plánovanou akcí. Při vlastní akci nesmí sniper brát zřetel na bojové akce v okolním prostředí, musí se zcela soustředit na jediný objekt - nepřátelského snipera.
Na začátek to překvapivé - hlavním kritériem pro odstřelovače není extrémní schopnost přesné střelby na velké vzdálenosti. Střílet však umět musíte a to nejlépe dobře.
Nejdůležitější pro úspěšnou činnost je neskutečně dobrá psychická odolnost a velice dobré smysly. Fyzické předpoklady nejsou takřka žádné, nutností je dobrý zrak. Preferuje se menší postava, ale v podstatě na tom až tak nezáleží. Není potřeba znát bojová umění, ani žádné vojenské odbornosti. Co je ovšem velice důležité je fyzická odolnost. Tedy něco jako přežití ve volné přírodě kombinované s dalšími požadavky.
Dobré smysly, pozorovací schopnosti, odhad situace, znalost meteorologie a topografie je přesně to co potřebujete
Naučte se rozeznávat zbraně podle zvuku i když je to těžké a celkově odposlouchávat bojiště. Pokud vyhodnotíte zbraň, která se ozývá z údolí a spojíte to se znalostí místní situace, tak máte velikou výhodu. Některé zbraně mají jen některé stupně jednotek a některé zbraně jsou například typické pro konkrétní bojovou skupinu, od které víte, co můžete čekat. Určité zbraně se zase používají jen v konkrétních situacích. Přepadové komando při obsazování nebráněné, nebo jen slabě bráněné vesnice nebude používat minomety, delší dobu pálící těžký kulomet dlouhými dávkami je typický pro obranu na větší vzdálenosti. Těchto typických situací je mnoho...
Bojová odbornost "odstřelovač" je jednou z nejznámějších a nejvíce obdivovaných specializací jednotek zvláštního určení. Přesná střelba na dlouhé vzdálenosti, "zákeřná" likvidace cílů a téměř stoprocentní úspěšnost zásahů vytváří kolem těchto odborníků jen těžko proniknutelnou auru nadpřirozena. Často i pouhá informace o nasazení odstřelovačů vyvolává u protivníka postupnou demoralizaci a sklon vzdát "předem prohraný" boj. 1)Ochrana před zásahem.
Až trapně jednoduché konstatování, ale musím je zde uvézt pro úplnost jako první . Pokud tango postaví mezi sebe a snipera neprůstřelnou překážku, prakticky mu tak znemožní zásah. Ponechám na inteligenci čtenářů, jak odolná má překážka být. Snad jen dva extrémy pro příklad. Betonový panel chrání před zásahem dokonale a průhledná plexisklová stěna autobusové zastávky téměř vůbec. Tango by měl mít zároveň na paměti, že odstřelovačů může být víc, nebo se odstřelovač bez možnosti výstřelu může přemístit do výhodnější pozice.
Prostředky osobní balistické ochrany, jako neprůstřelná vesta a přilba mají význam jen omezený a v praxi se používají spíše k ochraně před útočícím zásahovým týmem, střílejícím 9 mm střelivem. Jako určitou ochranu před odstřelovačem lze tyto prostředky využít pouze, pokud je sniper od tanga ve velké vzdálenosti a je tak nucen střílet na siluetu celé postavy. V tom případě existuje reálná možnost, že střela nezasáhne nekrytou část těla a vesta nebo přilba projektil zastaví.
Znovu zdůrazňuji, že se může jednat pouze o ochranu před střelcem ve velké vzdálenosti. Pokud se takto chráněný tango pohybuje v místnosti a odstřelovač na něj míří ze střechy protějšího domu je ochrana balistickými prostředky celkem zbytečná. Odstřelovač zasáhne tanga prostě do oka.
2) Omezení vizuálního kontaktu
Tato ochrana je pouze doplňková a nelze se na ni spoléhat. Značně ztížit zaměření a výstřel může odstřelovači například kouř z dýmovnice či požáru nebo tetelení vzduchu nad plameny požáru. Noční tma je také určité plus, ale v dnešní době infra zaměřovačů již bez podstatnějšího taktického významu.
Metoda omezení vizuálního kontaktu se používá jako doplněk jiných způsobů ochrany zcela podle zásady, čím více překážek způsobím, tím nesnadnější mě bude zasáhnout.
3) Zamezení identifikace při přesunu
Pokud chtějí tangové opustit ohrožený prostor, často si vyžádají přistavení vozidla, do kterého se pak s rukojmími z budovy přesunou. Právě tento okamžik bývá nejčastější doba pro zásah odstřelovačů a zneškodnění tangů. Ti si totiž neuvědomují jak přesné střelby jsou snipeři schopni a krytí za rukojmí jim dává klamný pocit bezpečí.
Pro zamezení identifikace se používá hned několik způsobů. Tango postupuje ve dvojici s rukojmím a přes oba přetáhne prostěradlo nebo deku s vyříznutými otvory pro oči. Odstřelovač pak neví, která z postav je vlastně rukojmí a jakou zbraní jej tango vlastně ohrožuje. Nelze ani zaručit stoprocentní výstřel do přesně určené oblasti tangovy hlavy. S ohledem na tyto skutečnosti odstřelovač většinou nevystřelí (vždy záleží na konkrétní situaci a zhodnocení velitele zásahu).
Obdoba je, kdy postupuje tango z rukojmím, přičemž oba mají kukly a oba na sebe míří zbraní. Rukojmí má pochopitelně zbraň bez nábojů, což není na první pohled patrné. V tomto případě také nemá odstřelovač naprostou jistotu na koho vlastně střílet a raději vyčkává.
Ochranu před zásahem odstřelovače neskýtá tangům ani vnitřní prostor auta, autobusu či vlaku. střelba přez okna dopravních prostředků je dnes běžnou záležitostí. Zde je třeba sáhnout k pravidlu č. 2 - zamezení vizuálního kontaktu. Automobil by měl mít tmavě tónovaná skla nebo ještě lépe zrcadlovou úpravu skel. V nouzi lze obdobných výsledků dosáhnout s pomocí záclonek nebo polepením neprůhlednou fólii. Zde je však ohrožen řidič, jelikož jeho výhled nemůže být z pochopitelných důvodů omezen. Proto se tato metoda přesunu kombinuje s nošením kukel pro tangy i rukojmí. Nikde není psáno, že by unikající dopravní prostředek nemohl řídit pod pohrůžkou právě jeden z rukojmích a proto je střelba na řidiče v kukle vždy riziková a problematická.
4) Protistřelba
Tak jako na polním bojišti platí i ve městě hlavní válečnické pravidlo. Pokud vidíš nepřítele a můžeš na něj vystřelit, platí to samé i naopak. Odstřelovači zásahových jednotek na to občas zapomínají. Nikdy ale nemohou vědět, zda tangové v obklíčené budově nejsou vyzbrojeni stejně výkonnými zbraněmi. Není nic snazšího, než zastřelit odstřelovače, který se tak krásně vyjímá na střeše protějšího domu proti světlé obloze. I když jsou odstřělovači při výcviku neustále učeni krýt se s ohledem na svoji bezpečnost, v praxi to bývá jinak. Často převládne pocit, vidět obklíčené tangy jen jako kořist, neschopnou obrany. To není pravda. Při těsném obklíčení, jak je ve městě obvyklé, může být odstřelovač spolehlivě zasažen i daleko méně přesnou nebo výkonnou zbraní než má on sám. Dobrý střelec jej bez problémů trefí obyčejným samopalem nebo třeba loveckou kulovnicí.
Teoreticky má ostřelovačova smrt jen malý význam, jelikož může být okamžitě nahrazen zálohou, ale taktický význam je nesporný. Zasahující jednotka je donucena lépe se krýt, zaujmout bezpečnější ale méně výhodná místa a často i zvětšit vzdálenost od objektu s tangy.
Další taktické využití smrti odstřelovače je doba, kdy bezprostředně následuje pokus o průnik tangů a únik z obklíčení. Může se tak stát hned po likvidaci dvou či více odkrytých odstřelovačů, doposud pokrývajících ohrožený prostor a třeba i z nasazením veškeré palby, vrhání granátů a dýmovnic, které jsou obklíčení tangové schopni. Pokud mají tito dokonalý taktický výcvik, je i přez riziko jednotlivých ztrát jejich šance na únik obrovská.
5) Záložní tým
Další z věcí, se kterou se počítá v přípravě speciálních zásahových jednotek pouze teoreticky. Přitom hlavně v ruském regionu byla tato taktika již mnohokrát úspěšně použita.
Není žádný problém, aby si obklíčení tangové přivolali s pomocí telefonů, mobilů, vysílaček nebo domluvených signálů záložní tým. Jeho podpora může být domluvena a přesně naplánována ještě před akcí. Následná pomoc záložního týmu může mít pak třeba podobu krátké, ale velmi intenzivní kulometné palby, která zasype obkličující zásahové komando, nebo rychlé vrhání mnoha granátů. V následném zmatku se může dobře podařit tangům uniknout.
Druhá možnost je tiché připlížení bojových specialistů za pozice zasahujících odstřelovačů. Ti pak na smluvený signál zlikvidují snipery a s pomocí jejich (nebo vlastních) zbraní zasypou obléhatele přesnou a zdrcující palbou.
6) Slunce v zádech
Jedna ze starých střeleckých moudrostí je udržovat si slunce v zádech. Cíl je pak jasně viditelný, střelce neruší sluneční svit a sám je poněkud pasivně chráněn ostrým světlem za jeho zády. Ne vždy to jde dodržet, ale pokud ta možnost je, střelci ji vždy využijí.
Opět se to dá i obrátit. Jestli mohou tangové ovlivnit místo střetu, je pro ně vždy výhodnější, aby měli slunce v zádech oni. Odstřelovači jsou pak jeho svitem poněkud rozptylováni. Samozřejmě na to nelze v žádném případě spoléhat, jelikož elitní střelci umí i tuto nevýhodu co nejvíce eliminovat. Je to však malá, ale přece jen výhoda.
I pokud svítí slunce proti tangům, dají se jeho paprsky odklonit na odstřelovače s pomocí velkých zrcadel, které jsou skoro v každé budově na WC, v šatnách atd... Samozřejmostí je, že touto činností bývají pověřovány osoby z řad rukojmích, jelikož pro tangy rozhodně není vhodné, takto se odstřelovačům nabízet.
Vypadá to jako velká legrace a hra na prasátka, ale dobře směřovaný sluneční odraz snipera zcela oslepí a donutí ho změnit pozici. I krátký osvit oči mu podstatně sníží možnost vidět na více než tři sekundy, což je doba dobře využitelná v protiútoku tangů.
7) Likvidace velitele
Každý bezpečnostní zásah má svého hlavního velitele a jeho zástupce. Vzhledem k ofenzivní povaze zásahu je jejich vlastní bezpečnosti věnována spíše jen symbolická pozornost. Velitel má často tendenci sledovat vývoj situace přímo na place - v reálu. Může se tak stát snadným cílem přesné střelby buď přímo obklíčených tangů nebo jimi přivolané zálohy. Taková možnost nebývá pořád, ale může se vyskytnout. Je skoro jisté, že dobře vyškolení tangové by ji dokázali využít.
Likvidace velitele zásahu a snad i jeho zástupce by způsobila chaos a bezvládí minimálně na několik desítek sekund, což je doba, využitelná k úniku tangů. Netýká se to čistě jen odstřelovačů, ale ani těm by neměl chvíli kdo velet.
Podobných taktických postupů je velmi mnoho, ale myslím, že uvedené příklady bohatě postačí. Teď bych chtěl ještě zmínit, proč si myslím, že zveřejnění těchto informací není nebezpečné.
Vysoce specializovaní teroristé tyto postupy znají a dlouhodobě nacvičují. Jejich schopnost bránit se speciálním zásahovým jednotkám je vysoká, ale zároveň další výcvik a dodržování bezpečnostních pravidel téměř vylučuje vzájemný přímý střet. Likvidace členů těchto teroristických organizací probíhá poněkud jiným způsobem s využitím jiných "technologií".