Trvalo jim to sice velmi dlouho, ale nakonec i Commandos zcela podlehli třetímu rozměru. Zamáčkněte slzu nad strategickým pohledem shůry, neboť nadešel čas prožít hrůzy války očima hrdinů této dnes již klasické série z období druhé světové. Od samého počátku byli Commandos především o tiché taktice, záškodnictví, kdy jen výjimečně musely promluvit zbraně. Avšak již ve třetím pokračování byl vliv akčních her celkem citelný, takže jste už na všechno neměli nekonečně mnoho času a dobrá polovina misí závisela na razantním, resp. včasně provedeném zásahu.

• Více taktiky, méně síly
V Commandos Strike Force (CSF) se jazýček vah sice opět naklání více na stranu těch tichých misí, avšak ryze akčních momentů, kdy je třeba vzít do ruky pořádnou zbraň a bránit se mnohanásobné přesile, tu je také slušné množství. Navíc oba druhy misí mezi sebou občas pěkně prolínají, takže např. místo, které jste hodinu poctivě čistili, aniž by si vás kdokoliv všiml, je rázem (díky skriptům) zaneřáděno novými hordami nepřátel, na které platí už jen hrubá síla. Avšak stále není nad to pěkně pomalu a postupně rozebírat zdánlivě nepokořitelnou obranu kousek po kousku, vojáčka za vojáčkem. Jde z toho strach, jak se z chladného stínu najednou vynoří tmavá postava a stáhne do věčných temnot nic netušící oběť.

Uznávám, že časem může tento styl zákeřného boje omrzet a právě proto tu jsou osvěžující mise v podobě ostrých přestřelek, kdy mnohdy nevíte, kam dřív. Najednou se to na vás sype ze všech stran. Chvíli odrážíte dotěrné nájezdy, pak je třeba rychle zlikvidovat některého velícího důstojníka a narušit tak systém útoků. Záhy se na vzdálené střeše objeví sniper a vaše řady začnou řídnout ještě rychleji. A když už se zdá, že se vám podařilo nepřátele zahnat, ukáže se, že pouze udělali prostor pro těžkou techniku. No a do toho všeho se na vaše hlavy snášejí granáty z minometných hnízd nebo dokonce bomby z nebes...

 

• Jsou to ještě Commandos?
Chvílemi si zkrátka nejste jisti, zda náhodou nehrajete Medal of Honor nebo Call of Duty. Jak už jsem ale uvedl, těchto adrenalinových misí je zde přece jenom méně, i když je pravda, že téměř (!) všechny mise vždy šlo projít hlučným rambo-stylem, ovšem tím se hráč připravil o tu pravou podstatu hry. CSF nejsou, i přese všechny akční vložky, výjimkou. Takže, kdo chce „kosit“, zvolí jinou a v tomto ohledu asi lepší hru, kdo má rád „stealth“, ten sáhne po Commandos. Ale takové věty se hodí spíše na závěr a my nejsme ani v půli, takže popojděme dále.

Přechod do 3D engine a pohledu z očí hlavní postavy (lze však přepnout do third-person) dal Commandos nový rozměr, který jsme si možná všichni občas u těch starších verzí přáli. Použitý engine není sice tím nejvyspělejším na současném trhu, ale v tomto případě nejde vůbec o špatnou vlastnost. Když si uvědomíte, jak vypadají filmy z té doby, můžete být rádi, že hra není černobílá ;) Vzhled hry prostě lehkým zrnem v obraze a pobledlými barvami navozuje tu správnou atmosféru starých válečných dokumentů.

• Ve třech se to táhne ještě líp
Lokace jsou velmi rozmanité a mistrovsky navržené. Působivě vypadají především rozbombardovaná města, ale třeba i zimní krajina dálného severu. Mapy jsou často hodně rozsáhlé, obsahují jak značnou plochu v exteriérech, tak i interiéry mnoha budov a to vše obvykle bez mezi-nahrávání. Členitý terén stále nabízí místo k úkrytu před pochodující hlídkou nebo k zakleknutí s odstřelovačkou. Mnohokrát tu je i více možných cest, jak se někam dostat, či naopak něco obejít. Kromě německých vojáků narazíte i na francouzské partyzány či kurtizány, norské odbojáře, spojenecké jednotky či rudoarmějce.

Asi pro vás nebude žádnou novinkou sdělení, že hra je založena na využívání speciálních dovedností vyhraněných postav a to buď samotných, nebo při jejich vzájemné spolupráci. Počet členů tohoto elitního týmu se v historii několikrát měnil, stoupal a pak klesal, aby se nakonec ustálil na optimálním počtu vojáků, aniž by hra obsahovala další zbytečné postavy, mnohdy doslova na jedno použití.

• Mistr převleků
Již od počátků Commandos byl mojí nejoblíbenější postavou špión, zde plukovník George Brown. Jeho jedinečnou vlastností byla možnost obléknout si jakoukoli uniformu, od prostého vojáčka až po vysokého důstojníka a téměř nerušeně se pohybovat mezi nepřáteli. Navíc dokázal odlákat pozornost vojáka oslovením. Také špiónovy likvidační schopnosti se vyvíjely, aby se nakonec vyprofilovaly do možnosti uškrtit vojáka strunou nebo jej odstranit jedním výstřelem z tlumené pistole. Samozřejmě, že mu není zatěžko použít i jinou pistoli, pušku či samopal, ale nás zajímají především takové praktiky, které nevyvolají poplach.

Co se uniforem týče, v CSF platí jednoduchá pravidla. Dokonale zmást dokážete pouze vojáky nižší hodnosti. Vojáci na stejné úrovni budou mít určité podezření, a pokud se nedostanete z jejich dohledu včas, odhalí vás. A konečně nadřízení odhalí záškodníka okamžitě. Ve hře přitom narazíte na obyčejné vojáky, nižší důstojníky, vyšší důstojníky a příslušníky gestapa, kteří v této hierarchii stojí nejvýše.

Nejen špiónovým doplňkovým vybavením je mince, jejíž hlasitý dopad upoutá pozornost nepřátel, podobně jako krabička cigaret. Kupodivu se za těmito předměty vojáci nevydávají, takže je nelze odlákat z místa, které střežili. Pouze se za nimi otočí a chvíli civí. Faktem, se kterým musíte počítat, je to, že mrtvoly nelze přenášet, za to se po půl minutě vypaří. Proto je důležité zvolit k zákroku vhodný okamžik, aby do příchodu případné hlídky tělo zmizelo. U špióna je to jednodušší díky tomu, že může pochůzkáře zastavit. Ostatní hrdinové musí volit taktiku, kdy stráže zaujmou házením mincí, po celou dobu zrychleného rozkladu mrtvoly.

• Mistr pušky a nože
Odstřelovač Bill Hawkins je druhou nejužívanější postavou v CSF. Kromě přesné mušky dokáže dobře házet nožem a tak jím potichu na úctyhodnou vzdálenost likvidovat nepřátele. Při střelbě z odstřelovací pušky skrz optiku lze aktivovat obdobu bullet-time, tedy chvilkového naprostého soustředění se zatajeným dechem, mající za efekt zpomalení času, resp. pohybu nepřátel. Navíc výstřel z opravdu velké vzdálenosti nevyvolá v cílové oblasti poplach, tedy pokud někdo neuvidí kácejícího se spolubojovníka.

• Mistr demolice
A konečně Frank O’Brien, zelený baret. Ačkoliv bychom alespoň u něj předpokládali, že bude moci něco nebo někoho přenášet, v CSF tomu tak není. Jeho jedinou tichou zbraní je dýka jak na medvědy. Jako specialista na zbraně se umí chopit snad všeho, co střílí (pistole, pušky, samopaly, granátomety...), a to do konce i dvou zbraní najednou. Jeho doménou jsou tedy ostré přestřelky, takže jej ve hře budete využívat ze všech nejméně. Více o schopnostech jednotlivých postav v tabulce v dojmech.

Společným vybavením pro všechny členy jsou protitankové miny, kouřové granáty, lékárničky, kterými lze ošetřit i jiné postavy, občas pancéřové pěsti či kulomety v hnízdech. V těch pravých chvílích pak i časované nálože. Pakliže byste čekali inventář, budete zklamáni. Všechny dostupné předměty se dle druhu rozmístí do 3 hlavních seznamů, ve kterých se přepíná příslušnou klávesou. Občas je tedy zdlouhavé, než nalistujete požadovaný předmět, ale dá se to přežít, pokud zrovna nejste pod palbou. Tady by se hodila možnost pauzy a klidného vybrání předmětu nebo i obhlédnutí nepřehledné situace.

Munice je celkem dostatečné množství a to i pro odstřelovací pušky, u nichž jsme dříve vážili každý výstřel. Střelivo pro typické zbraně lze občas najít v krabicích s municí (jsou vidět na mapě) nebo třeba v krabičkách na stolech. Jinak lze samozřejmě využít i toho, co nepřítel dá. Nechybí realistická fyzika, i když herní prostředí by na současné poměry mohlo být o dost interaktivnější (např. nelze rozbít lampy nebo různé objekty).

 

• Radar na průšvihy
Co se hodně změnilo, je systém, který vás informuje o tom, kam se nepřítel dívá a kam dohlédne, tedy známé trojúhelníkové výseče. Nyní máte vlastní „radar“, na kterém jsou protivníci znázorněni coby malé šipečky, ukazující alespoň směr, kam se dívají. Čárkovanou kružnicí je ohraničena oblast kolem hlavní postavy, v níž ji každý voják zpozoruje, pakliže se postava nekryje. Nachází-li se voják, resp. jeho šipka mimo kružnici a hrdina je v podřepu, pak má šanci být přehlédnut, tedy pokud se nepřítel nedívá dalekohledem.

Šipky vojáků zežloutnou, pakliže pouze zpozorní nebo zčervenají, když přejdou do útočného režimu. Tmavší šipky znamenají, že se nacházíte na jiné výškové úrovni než příslušný voják. Dále jsou na radaru i cílové body misí, stejně tak i na mapě, na kterou se můžete kdykoliv mrknout. Je jasné, že dosah radaru je omezený, ale lze jej prodloužit použitím dalekohledu. Pak vidíte vojáky coby fialové body bez udání směru a to vlastně i ty, které v dalekohledu nespatříte třeba proto, že jsou v budovách. Zajímavým informativním prvkem je občasné objevení se malého okénka s náhledem na situaci kdesi opodál. Příjezd obrněnce nebo vaší budoucí oběti, průzkumník s dalekohledem či nějaký jiný neobvyklý ruch v oblasti. Na radaru se pak ukáže směr zobrazovaného místa.
 
• Plejáda úkolů
Celá hra je složena ze čtrnácti misí, jejichž náplň je celkem pestrá. V prvé řadě jde samozřejmě o vyčištění území, i když není nezbytné čistit celou mapu. Ale pro nás, staré "commandofily" je to tak nějak otázka cti a je to také zábavnější. Navíc, za každou splněnou misí následuje podrobná statistika, kde jsou zúčtovány vaše činy. Kolik a jaké nepřátele jste zlikvidovali, jakým způsobem (potichu; zásahem do hlavy; z dálky), přesnost střelby, splněné cíle apod., což vede ke konečnému ohodnocení v podobě starých známých hvězdiček.

Budete osvobozovat zajatce, likvidovat techniku, eliminovat zrádce či důležité důstojníky, kazit plány výroby atomové bomby, sbírat citlivé dokumenty, odvracet útoky nepřátel nebo naopak krýt vlastní ústup atd. atd. Některé úkoly jsou povinné, jiné podružné a můžete na ně narazit až při plnění těch hlavních. Po větší část hry jste odkázáni pouze na jedinou postavu, ale najdou se chvíle, kdy do boje vyrazíte v páru. Nejčastěji to bývá při akčních misích, kde lze mezi postavami přepínat a využívat jejich schopností.

 

• Kamarádi v akci
Odstřelovačem budete likvidovat důležité postavy jako např. jiné snipery, důstojníky, pozorovatele s dalekohledy, kulometčíky v hnízdech nebo na transportérech, zatímco s baretem se ujmete nějakého těžkého kalibru a budete jím kropit vlny nepřátel nebo likvidovat tanky. Jsou ale i tiché mise, kde lze využít spolupráci, i když to asi u většiny z vás dopadne tak, jako jsme to dělali i v předchozích hrách – jeden všechno oddře a ostatní jen čekají nebo se občas přesunou. Neaktivní hrdina obvykle jen tak nepostává, ale snaží se z místa útočit, i když nějaké krytí nebo podřep ho ani nenapadne. V tomto režimu alespoň neklesá munice. Když je zraněn, upozorňuje na sebe bolestivými výkřiky a doufá, že jej brzy přiběhnete postavit na nohy (nebo tak učiní poblíž se nacházející NPC vojáci).

Jako ve všech předchozích dílech na vás číhají nepříliš bystří protivníci, kteří si vůbec nevšimnou, že jste jim půl metru za jejich zády odstranili parťáka, nevadí jim, že najednou zmizela hlídka, hloupě se nechají nalákat na mince a to tak dlouho, dokud je tam házíte. Ale to jsou zkrátka ústupky za určitou hratelnost. Vojáci v útočném režimu často běží do rány, ale umí se i krýt, přebíhat mezi překážkami, dřepnout si v ten správný moment apod.

• I pro starší hardware
Stabilita hry je ukázková, jakož i nízká náročnost na hardware. Doporučeným (resp. minimálním) základem počítače je procesor P4–2,4 GHz (1,8 GHz) nebo ekvivalent od AMD, 512 MB RAM, 128 MB grafika NVIDIA 6xxx či Radeon série X (64MB Ti4xxx, Radeon 9xxx), DVD mechanika, asi 4 GB místa na disku a DirectX 9.0c. Pochopitelně vícekanálové ozvučení se cení. Pro představu: P4–3,2 GHz, 1 GB RAM, GF6800U zvládá tuto hru s přehledem při rozlišení 1400×1050 a s nejlepším nastavení grafiky.

 

další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Neméně dobrý je hudební doprovod, který MOHAA jakoby z partitury vypadl. Hudba navíc reaguje i na okamžitou situaci, stejně jako na zeměpisnou polohu. Novinkou jsou dialogy hlavních postav mezi sebou nebo s ostatními osobami. I ruchy okolí, zbraní apod. jsou velmi přirozené, což je v dnešní době víceméně standard. Multiplayer nabízí až pro 16 hráčů módy Deathmatch, Team Deathmatch a nejlákavější Sabotage. V něm je cílem pomocí špióna z nějakého zajatého protivníka vymámit kód k odpálení bomby, zatímco zbytek týmu svého zvěda brání proti druhému týmu.

• Závěr
Commandos Strike Force podstoupili razantní plastickou operaci, aby jim nový vzhled zajistil jakous takous atraktivnost i v současné době. Možná, že mnozí pamětníci ohrnou nos, ale stejně tak se může stát, že jim přijdou na chuť i leckteří nováčci. Po poněkud náročnějších Commandos 3 tu máme opět hru pro široké spektrum hráčské veřejnosti s možností volby mezi třemi obtížnostmi.

Poctiví hráči, kteří se budou snažit získat ze hry maximum, zkoušet různé postupy, vylepšovat taktiku apod., mohou na střední obtížnosti strávit s CSF klidně 10 i více hodin. Ti z vás, kteří si libují v tiché taktice a útocích ze zálohy, naleznou ve hře určitě větší zalíbení než hráči s neklidným ukazováčkem na spoušti. I když většinu misí asi lze úspěšně pokořit i hrubou silou. Navíc každou splněnou misi si lze kdykoliv zahrát znova a to i s volbou obtížnosti. Mimochodem, kolika odkazů na známé filmy jste si ve hře všimli?

• Dodatečné zhodnocení lokalizované verze
K všeobecnému překvapení v ČR vyšla lokalizovaná verze CSF od Cenegy Czech prakticky souběžně s vydáním verze anglické v zahraničí. Počeštění se týká, jako obvykle, pouze textů – tedy titulků, menu hry a doprovodného manuálu. Automatická spouštěcí obrazovka na DVD mě svým pošramoceným fontem poněkud vystrašila, ale zdá se, že za to může spíš letitá instalace systému, neboť na jiných strojích je prý menu v pořádku. Texty v samotné hře jsou naštěstí v pořádku. Vzhledem k jednoduchosti vět a ne tak úplně častému výskytu dialogů asi nebyla práce překladatelů nijak extrémně obtížná. Lokalizační tým Cenegy měl na starosti pouze samotný překlad, zatímco jeho implementace probíhala v Eidosu.


více screenshotů z české verze CSF jsme přidali do galerie
Na více jak třiceti stránkách počeštěného manuálu se dozvíte téměř vše podstatné o hře. Standardní rozložení kláves, popis nastavení grafiky a zvuku a pochopitelně popis herního systému do všech podrobností. Nechybí tradiční curriculum vitae hlavních postav a seznam jejich protivníků. Několik stránek je věnováno i síťovému režimu hry.

Kromě spouštěcího menu, které se objeví jen po instalaci, jsem si posteskl pouze nad nepřeloženými titulky k bonusovému videu o výrobě hry. Mimochodem, jak v manuálu, tak i v menu pro nastavení chybí zmínka o klávesách pro rychlé uložení a nahrání hry – F5 a F9. Ale tímto nedostatkem trpí i originální verze. Mimo tyto menší poklesky lze překlad označit za povedený, stejně tak můžeme pochválit cenu nepřesahující tisícovku.